Žádná správná bitva se však neodehrála (asi ani neměla odehrát) a tak jsem byl trochu zklamán, že kandidovali pouze čtyři lidé, kteří nakonec byli i drtivými většinami odsouhlaseni. Jsou to Jaromír Drábek, Marek Ženíšek, Ludmila Mullerová a Pavol Lukša. Z jejich projevů jsem nebyl příliš nadšený, když skoro úplně rezignovali na představování nějakých svých konkrétnějších vizí a ani nenaznačili, na kterých agendách by se chtěli účastnit. Jistě, že z jejich předešlého působení se dá ledacos vyčíst, ale podle mě promarnili šanci (hlavně s přihlédnutím k faktu, že jejich projevy přenášela ČT24) představit se jako silné osobnosti, které mají nějakou vizi, ideu, pro kterou bychom si je mohli zapamatovat. Přitom si nemyslím, že alespoň něktří z nich tu vizi nemají, ale je veilká škoda, že ji nedokázali na ustavujícím sněmu voličům představit.
To projev nyní už předsedy Karla Schwarzenberga byl podle mě vynikající, na české politické scéně velmi neobvyklý. Skvělel prodal svůj medialní obraz morálně čistého a moudrého člověka, který opravdu věří tomu, co říká. Ve svém projevu vyzvedl ty nejlepší vlastnosti čechů První republiky, srovnal náš stát s podobně geograficky významnými zeměmi a ukázal cestu, kterou bychom se měli vydat a o které si myslí, že je správná. Jsme země bez nerostného bohatství a přístupu k moři a ani nemáme nijak zvlášť velký potenciál cestovního ruchu. Pro takový stát je tedy podle Schwarzenberga nejlepší, aby se pokusil býti technologickou velmocí. S tímto jeho úsudkem velmi souhlasím a myslím si, že je to u nás opravdu realizovatelné. Nyní máme ekonomiku stále z velké části založenou na těžkém průmyslu a jsme takovou montovnou Evropy.
Sympatický byl i jeho apel na národní cítění a potřebu občanů hrdých na svůj stát. Z jeho úst to ale nevyznělo jako nějaké tradiční pravicové klišé, ale spíše jako prosba. Prosba která spočívá v tom, že každý občan je začleněn do struktur jako je stát, kraj, obce atd. a že hlavně jeho aktivitou se jeho okolí může zlepšit tak, aby na ně mohl být hrdý. Vyzval tedy k občanské aktivitě a k angažovanosti ve věcech veřejných, která u nás tolik chybí (všichni si zvykli pouze kritizovat a jaksi stát opodál té občanské soplečnosti). Jeho projev i přes jeho pomalejší podání Schwarzenbergovou obtížnou češtinou byl podle mě velkým osvěžením. Prostě jsem mu to věřil.
Kalouskův projev už takový řekněme "konservativně-filozofický drajv" neměl. Byl zato ale více konkrétní a nastínil témata a směry, kterými se chce TOP 09 ubírat. Dalo by se řící, že se mu povedlo formulovat v jednom projevu své myšlenky lépe, než se to povedlo celému kongresu ODS, který se konal nedávno. Tím sem mu podařilo podle mě oslovit i mnoho voličů ODS, kteří teď vlastně nevědí co ODS chce a kam směřuje.
Ve světle postřehů uvedených výše se zároveň obávám, aby TOP 09 nezůstala stranou dvou tří lidí. Stranu ženou vpřed a utvářejí právě ideologicky a morálně silné osobnosti (i když těch morálních jsme v posledních letech příš neviděli). Co by se s takovou stranou stane až po dvou nebo čtyřech letech odejde Karel Schwarzenberg? Co kdyby se Kalouskovi opět povedl nějaký politický kotrmelec, kvůli kterému by musel odstoupit? Nechtěl bych být pro TOP 09 špatným prorokem, ale podle mě by nepřežila další volby. Rád bych za pár let přiznal, že jsem se dnes mýlil.
A jaký je Váš názor k novému vedení TOP 09 a celého jejich konceptu? Vyjádřete se, prosím, v komentářích.
