Tea party, reakce na nastupující socialismus

Pro ty, co ještě tento nový pojem na americké politické mapě nezaznamenali, je Tea Party nové konzervativní hnutí, které si za poslední měsíce získalo v USA velikou mediální pozornost. Dokonce se spekuluju i o konci tradičního dělení politcké síly pouze mezi Republikány a Demokraty. Tea party je vlastně taková TOP09 v americkém kontextu a měřítku. Zatím žádnou konkrétní moc nemá, ale na její silně  konzervativní myšlenky američané slyší a podporují je. Vznik Tea Party byl vlastně vyprovokován zvolením na začátku tolik populárního prezidenta Obamy a jeho cesty k (pro američany nevídanému) sociálnějšímu státu.

Velký bratr Obama - socialista
Pro svět je Obama tzv. "výhodný", protože se snaží ameriku "otevřít" novým myšlenkám, novým spojenectvím, novým dříve odmítaným ústupkům. Ačkoliv se tyto myšlenky můžou zdát řadě lidí (hlavně evropanům) správné, tak úspěch Spojench států jako nejsilnější velmoci našeho světa byl postaven na něčem zcela jiném. Byla to tvrdá politika spojená s udržováním velmi svobodného trhu a lidu, který zemi přinesl velkou prosperitu. V rámci ochrany této prosperity se USA uzavřely a velice tvrdošíjně chránily svoje ekonomické a politické zájmy ve vztahu k okolnímu světu. Mohly si to také dovolit. Američané také na rozdíl od evropanů věří, že země může prosperovat pouze tehdy, když každý jednotlivý američan bude při své svobodné činnosti co nejméně omezován státem a tedy ani od státu nežádá "jisoty" tolik typické pro státy evropské. V očích američana jsou tedy Obamovy návrhy na plíživé zavedení státního zdravotnictví vnímany jako absolutně socialistické a při demostracích Obamu spojují s tradičním socialistickými (až totalitními) symboly jako je např Velký bratr.

Není socialismus jako socialismus
Je vidět že evropan a američan se tedy v tom co je socialismsu diametrálně liší. Pro evropana je socialismus spojen s totalitním režimem. V USA je za socialistu označen ten, kdo navrhne povinné zdravotní pojištění zabezpečené státem. Tea Party se staví právě proti krokům Obamovy administrativy, které posunují USA směrem k modelu typického evropské socialního státu, a ohání se přitom tradičními americkými hodnotami a patrioticky vzpomínají články z americké ústavy. V čele stojí mediálně známá Sarah Palin s ní sympatizuje i celá řada republikánských senátorů. Bude zajímavé sledovat, jak se tento utra konzervativní proud ve Spojených státech vyvine.

Co s korupcí?

Korupce je vlastně v jistém smyslu normální smluvní akt. Je to výměna něčeho za něco, ať už se jedná o služby, informace, věci. Obě dvě strany jsou dokonce na konci aktu korupce spokojeny, tak jak by mělo být to při jakékoilv jiné směně. Potud všechno dobře. Hlavní problém tkví v tom, že to co nabízí korumpovaný, mu vesměs nenáleží, ale pouze má moc s tím disponovat. Příkladů je plno. Úředník rozhodující o veřejných penězích. Lékař schopný měnit pozice lidí na pořadnících pro operace. Radnice prodávající obecní majetek atd. Těchto situací se ale ve stávájícím společenském uspořádání, kdy je normální (podle mě i správné) některé rozhodování v rámci demokratických postupů delegovat na jiné, není možné vyvarovat a prostor pro korupci tu logicky bude vždy.

Korumpuju, korumpuješ, korumpujeme
Převýchova korumpovatelných lidí je nesmysl. Jsme zase u toho, že korupce v byrokratických kruzích a na státní úrovni nám vadí, ale tipuji, že většina lidí se už ke korupci uchýlila nebo hůř, nějaký ten úplatek již alespoň jednou přímo vyžadovala a posléze přijala. O chování lidí si není radno dělat iluze. Někdy je prostě pokušení korumpovat tak vysoké, že mu odolá jen málokdo.V čechách navíc lehkou korupci trochu ospravedlňuje i to, že v dobách plánovaného hospodářství tak trochu suplovala funkci normálního trhu. Se sbožím se to přeci tehdy mělo tak, že "nic oficiálně nebylo, ale všechno se dalo sehnat". Jenom jste museli vědět kam zajít a koho nějakou tou flaštičkou nebo stovečkou popostrčit.

Nevymýtit, snížit ztrátu
Jaké je tedy řešení, když přijmeme tezi, že korupce je v jistých situacích neoddělitelnou součástí modus vivendi dnešní společnosti? Samozřejmě bychom se měli snažit co nejvíce omezit počet situací, které ke korupci svádí. Důležitým aspektem pro mě ale také je, abychom se snažili omezit následky, které při stávající míře korupce vznikají. Myslím tím objem veřejných peněz, které jsou takto vyvedeny z veřejných financí. Tímto omezením následků by podle mě měla být snaha o to, aby stát operoval s co nejmenším balíkem peněz a tedy aby o penězích v co největší míře rozhodoval ten, který je svou činností generuje (živnostník, zaměstnanec, firmy apod.). Jen ten má totiž potenciál se svými penězi nakládat efektivně, jelikož si jich logicky váží víc, než byrokrat rohodujících o veřejné zakázce hrazené z peněz, ke kterým nemá žádný vztah.

Zkusme se tedy vydat cestou menšího státního aparátu a přenést větší část rohodování o našich penězích na sebe. Je to cesta pro jednotlivce složitější, protože mu přibudou starosti a odpovědnost, které předtím přenechával státu, ale sníží se tím následek neefektivity, kterou státní aparát logicky přináší.

Šťastné a veselé

Vánoce jsou jedna z mála mánií, která je pro mě příjemná ;). Nám všem tedy přeji, ať si i letos tento krásný svátek užijeme a zároveň ať si ho s námi užijí i naši blízcí. Do nového roku bych rád popřál, aby byl zase alespoň o trochu lepší, než byl ten minulý. Přeji šťastné a veselé a hezký rok 2010.

Obhájcův soud

Nedávno jsem vedl polemiku nad morálností práce soudního obhájce. Předesílám, že ani já, ani můj partner v diskuzi jsme neměli a nemáme právní vzdělání a naše názory a úvahy se točily čistě kolem principů a našeho náhledu na věc.

Pohledy na obhajobu
Střet byl o morálnosti výkonu obhájcovského řemesla. Můj kolega tvrdil, že by měl problém s tím, jako obhájce obhajovat třeba člověka souzeného za vraždu. Předpokládal situaci, že ten člověk opravdu takový čin spáchal a že pokud toto obhájce ví, tak je přece nemorální  a špatné snažit se tento čin jakkoliv obhajovat.

Můj názor na věc je jiný. Oponoval jsem tím, že role obhajoby by neměla být chápána a priori negativně, neboť já obhajobu chápu čistě tak, že je to nutná součást soudního procesu, která napomáhá soudu v tom, aby mohl vynést rozsudek, případně trest, který bude co nejlépe odpovídat činu, který souzený spáchal (případně ho vyvvinit), a tím nejlépe dostát pravidlům, které si společnost schválila a podle kterých chce daná společnost fungovat. Obhájce tedy podle mne hraje u soudu důležitou roli, když akcentuje fakta a souvislosti, které hovoří ve prospěch obžalovaného a které obžaloba z logiky věci ani nehledá, protože jejím úkolem je naopak shromažďovat fakta hovořící v neprospěch obžalovaného. Obě dvě činnosti jsou ale pozitvní, protože díky snahám obou stran se soud dozvídá více a více skutečností, bez kterých by bylo rohodování nepřesné a ve smyslu kvality rozhodnutí horší. Finální soudní verdikt tedy těží jak z obhajoby, tak žaloby a díky jimi odhaleným faktům a souvislostem může vynést rozsudek, který bude kvalitativně lepší ve smyslu dodržení pravidel (zákonů), které si daná společnost schválila.

Nutnost obhajoby
Bez obhájce by mohlo dojít k tomu, že budeme trestat jinak, než jsme si jako solečnost předsevzali a to přece není žádoucí. Společnost by neměla porušovat pravidla, která si stanovila, ani když se jedná o ohavné trestné činy, které vyvolávají spoustu emocí a hněvu. I v takovém stavu se musíme snažit dodržet práva pachatele, která jsou mu přiřčena společností uznanými právními normami. Vyobrazení tohoto principu se dá nalézt i v jednom z hlavních symbolů justice - římské bohyni práva Justitii. Obhájce tedy v přeneseném slova smyslu chrání společnost před porušením vlastních zásad, kterých se v mezních situacích rádi zbavujeme. Kladně tak přispívá ke kvalitě rozsudku stejně jako žalobce.

Zrod negatvního chápání role obhájce
Problémem je, že moje vize soudního procesu je asi poněkud idealizovaná a když jsem si nedávno někde přečetl rozhovor s kontroverzní advokátkou Klárou Slámovou, která se pyšnila tím, že se jí podařilo obhajobou zcela osvobodit vraha, byl jsem zhnusen a zděšen. Ohromovala mě ta drzost, že se s tím doktorka Slámová ještě pyšní. Obhájci tohoto typu nahrávají názoru mého kolegy a těžce zpochybňují ten můj. Zpochybňují potom ale i fungování práva jako takového. Pořád ale věřím, že princip, který jsem výše nastínil, je správný. Problémem však je, aby tento princip ctili i všichni obhájci. Jak tedy zajistit, aby obhajobu (i žalobu) vedli lidé s vysokým morálním a společenským kreditem? Jak zajistit kvalitnější soudní proces?

Pokud Vás dané téma zaujalo, vyjádřete se k němu prosím v komentářích.

Moc a peníze

V každé etapě vývoje lidské společnosti vyžadovalo nabytí moci od nabyvatele různé schopnosti. V pravěkých dobách člověka lovce to mohly být fyzická síla, obratnost, houževnatost atd. V dobách propracovanějších kmenových společenství to mohly být schopnosti šamana. Na dalším stupni složitější a složitější struktury společnosti to byla např. schopnost obchodovat.

Mít moc
Co to ale mít moc znamená? Opět se zde každá společenská etapa liší, ale obecné je všem etapám společné. Člověk, který má moc je schopen usměrňovat dění kolem sebe dle svých záměrů. Velet výpravám, rozhodovat o osudech kmene, stavět obchodní cesty, určovat pravidla chování společnosti aka tvořit pravidla, zákony. Lingvisticky je slovo "moc" odvozeno od slova "moci/smět", stejně jako v angličtině "might", kde je navíc ekvivalentem i slovo "sílá", tedy "power" znamenající "mít sílu" něco vykonat nebo v latině "potento" evokující české "mít potenci(ál)" k něčemu projevujícím se i ve slově "potentát" neboli "mocnář", tedy ten co "může (má potenciál)" vykonávat moc.

Vznik peněz
S globalizací světa, která probíhá od nepaměti, se ale začalo stávat, že se potkali dva mocní lidé, kteří své moci dosáhli každý díky rozdílným schopnostem. Pro jejich dohodu/obchod bylo tedy důležté, aby mohli svoji moc kvantifikovat a poté jí poměřit a to je podle mne prazákladní důvod pro vznik univerzálního platidla, jako univerzálního kvantifikátoru moci. Proto bychom se dnes neměli divit, že majetní lidé jsou mocní. V ideálním případě by totiž ten nejmocnější (ten, který dokázal své schopnosti přetvořit v nejvíc peněz), měl být i nejschopnější, a proto si svojí moc zaslouží. Tedy jeho rozhodnutí jsou, což prokázal při nabývaní své moci, správná a pro zbytek společnosti (která tak schopná nebyla) je logicky výhodné, aby část rozhodnutí dělal i za ni. V mnoha historických etapách bychom našli spoustu příkladů jak tento pricip fungoval a jak se opravdu ti ve svých oborech nejschopnější dostali do čela společnosti a bylo jim umožněno ji vést k jejímu prospěchu.

Dnešní peníze a moc
V dnešní době nám peníze opravdu stále jistým způsobem moc dávají. Ve velké míře jsou to právě ony, které nám umožňují uskutečňovat naše záměry týkající se jak nás, tak našeho okolí. Postavit někde dům totiž předpokládá, že máte moc ho postavit a že jste své moci/peněz k uskutečnění právě tohoto záměru využili. Problémem není tedy to, že peníze lidem přináší moc. V jisté míře je honba za nějakou formou moci zdravá a je přirozeným hybatelem člověka, který neustále optimalizuje a snaží se činit tak, aby jeho podíl na obecné moci zvětšoval a byl pro něj "uspokojivý" (často ekvivalent k "co největší"). Problémem dnešní společnosti je, jakým způsobem umožňuje peníze (tedy také moc) nabývat. Moderními schopnostmi důležitými pro nabytí moci bohužel také bývají podvody, lži a obecně porušování pravidel (ať už zákonných či morálních). Problém je, že takové lidi využívající těchto schopností společnost toleruje. Sice často nadáváme např. na politické elity a jejich chování a prostředky, kterými se k moci dostaly, ale zapomínáme, že tyto lidi vyprodukovala právě naše společnost a že těmto lidem jsme naším chováním, volbou a rezignací na usilování o nápravu stávajícího společenského stavu umožnili v pozici mocných setrvat. Jinými slovy naše většinová společnost začíná být konformní s tím, že jsou to právě tyto výše jmenované a z mého pohledu špatné vlastnosti, jejichž ovládnutí se stalo prostředkem k nabytí moci. Dnes k tomu být mocným tedy nestačí být dost silný na skolení šelmy v případě pravěku nebo býti dobrým rétorem v případě Říma. Dnes jsou vyžadovány schopnosti lhaní, lsti, podvodu a invence při porušování pravidel.

Cesta k nápravě
Musíme změnit, my všichni v naší společnosti žijící, přístup při oceňování lidí. Musíme být schopni vyvtořit mezi sebou takový společenský systém, ve kterém budeme schopni ocenit ty jiné vlastnosti, než kterými se dnešní elity, na které si tak stěžujeme, dostali k moci. Díky bohu jsou stále odvětví a lidé, kteří se k moci dopracovali díky těm lepším a žádoucím schopnostem, ale zdá se mi, že na pozice, ze kterých lze moc uplatňovat nejvíce a ze kterých je možno tvořit výše zmíněná pravidla a zákony, se začínají dostávat výhradně lidé, kteří k usurpování této moci využili pouze vlastností, které jsou veskrze špatné a měli by být ve společnosti nežádoucí.

Jaký máte názor na vztah peněz a moci? Proč se dnes k moci dostávají lidé, u kterých víme, že by takovou moc mít neměli?

Udýchaný rozpočet 2010

Dnešní sněmovní schůze by se dala nazvat s ohledem na české politické poměry klasikou. Před několika týdný dojednaný rozpočet na rok 2010, který se zakládal na Janotově balíčku snažícím se alespoň trochu nastavit směřování rozpočtu směrem k úsporám, byl dnes ve směmovně pomocí pozměňovacích návrhů přetvořen k nepoznání.

Nezábranily tomu ani dřívější dohody a těžké vyjednávání, za kterými stálo mnoho politických kompromisů. Levice si uvědomila, že má hlasovací síly na rozdávání, a tak dohody a jednání jako by se nikdy neodehrály. Levice (KSČM, ČSSD, a někdy pár nezařazených) si řekla, že prostě peníze mezi lidi nesmyslně a nekoncepčně rozpustí stůj co stůj (ať mi nikdo neříká, že zatím stojí nějaké ideje, protože protlačené pozměňovací návrhy nedávají z ekonomického hlediska žádnou logiku), a že na konci při hlasování o rozpočtu si nikdo netroufne rozpočet potopit a vystavit tak zemi možnosti rozpočtového provizoria, kterým se dá úpěšně strašit skoro vždycky. Přitom podle mne není rozpočtové provizorium nic strašného. Prostě se jede zhruba podle minulého rozpočtu a když na něco peníze nejsou, tak se to prostě nezaplatí (připadá mi to z běžné ekonomické praxe celkem normální). Vždyť ani schválený rozpočet není nijak závazný. Neexistují žádné sankce za jeho porušování. Je spíš takový průvodce byrokratickými galaxiemi.

Nakonec to dopadlo tak, že klub ODS vyslyšel apel pana premiéra Fischera a tím, že snížil kvórum pro přijetí rozpočtu tak umožnil jeho přijetí hlasy levice. Zdůvodněním bylo ve zkratce to, že navrhovaný rozpočet je strašný, ale že provizorium by bylo ještě horší. ODS tento krok nevyčítám. Mrzelo mě, že TOP 09 (konkrétně Kalousek) se neudržela a krok ODS rovnou odsoudila s komentářem, že za přijmutý rozpočet nese odpovědnost i ODS. Trochu zbytečný výkřik do tmy, myslím. Aby si ale tyto dvě strany nebyly nic dlužny, tak doslova o pár vteřin později označil místopředseda ODS Nečas hlasování TOP 09 proti rozpočtu za nezodpovědné gesto.

Dneska to byl prostě klasický politcký mazec, kdy se opět projevila arogance politiků, jistých si svou mocí a absence jakékoliv konstruktivnější úvahy. Vše bylo samozřejmě  doprovázeno folklorními slovními přstřeklami neobratných řečníků u kterých nevím, jestli se mám smát nad hloupostí jejich autorů, nebo tomu, že do rukou těchto lidí je soustředěna obrovská moc a rozhodování o směřování této země.

Z fobtalové frašky parafrázuji: A Vám se ten rozpočet jako líbil? :)

Jančura vs. Stát

Radim Jančura je známý podnikatel vlastnící českou akciovou společnost Student Agency. Student Agency je příkladem, že i v čechách se dá podnikat a to dokonce i bez státních zakázek. Jejich síť autobusové dopravy je vytížená a vyhledávaná a v podstatě na českém trhu nemá konkureci. Autobusová doprava funguje ale pro firmu spíše jako způsob zviditelnění, než jako hlavní zdroj příjmů. Peníze vydělává SA hlavně z prodeje letenek.

Po ovládnutí autobusové dopravy na hlavních českých tazích bylo logickým krokem zajímat se o železnici, u nás tak zbědovanou. Kdo kdy cestoval českým vlakem dá mi určitě za pravdu, že už dvacet let je to zhruba stejné (opravdu nevidím skoro žádný vývoj ani co se týče kvality cestování, ani co se týče renovace/modernizace nádražních prostor), a to příšerné. Chcete li zažít dobrodružství, nemusíte za to platit velké peníze specializovaným agenturám, ale stačí si zakoupit jízdenku u ČD.

Je obecně známo, že vlaková doprava je v českém podání extrémě ztrátová. Je to logicky způsobeno tím, že na trhu vládne monopol, podporovaný jak zleva, tak zprava politického spektra. Politickým strukturám se daří úspěšně z tohoto neprůhledného odvětví nemorálními až nezákonými praktikami už leta tahat spoustu peněz, a proto se snaží ze všech sil udržet status quo.

Právě Jančura a jeho "žluté vlaky", se kterými chtěl na železnici vstoupit a utkat se s ČD v tenderu,  měli být ti, kdo jejich železniční hegemonii naruší. Nepoužíval k tomu ale žádné neprůhledné praktiky a postupy , ale pouze se domáhal svého a našeho prává a nabádal příslušná místa k použití selského rozumu. Hejtmani ovšem žádné tendry nevypsali a dotace na regionální spoje "přiklepli" ČD na dalších 10 let. Samozřejmě odmítli brát v úvahu fakt, že Jančura nabízí nové luxusní vlakové soupravy, sebepenalizaci za nedodržení jizdního řádu, nižší jízdne a v součtu tedy dává takovou nabídku, díky které by stát získal moderní, levnější a spolehlivější vlakovou dopravu a ještě by ušetřil (dle Jančurova závazného návrhu, se kterým se chtěl účastnit tenderu) 20mld korun. ČD oproti tomu nic nového už dvacet let nenabízí, když nepočítáme drasitcky ztrátová Pendolina (ty jediné stát nedotuje), jejichž provoz právě omezují.

Jančurův pohár trpělivosti přetekl a teď chce peníze, které měl připraveny na rozjetí svého železničního podnikání, inevstovat do kampaně proti hejtmanům (shodou okolností všech ČSSD) a do sporu s Českou republikou u Evrospkého soudního dvora. Myslím, že je to rozumný a logický tah. Dokonce si myslím, že Jančura má pramalou šanci prohrát. Jsem rád, že konečně se našel někdo ze soukromého sektoru, který neměl se státem dříve skoro nic společného, který se snaží takto masivně upozornit na nepráví a libovůli našich moderních politků, které jsme denně obětmi. Víc takových lidí.

Koho téma zaujalo, ať si přečte rozhovor s Jančurou na ihned.cz.

První sněm TOP 09: První postřehy

Nová strana TOP 09 má za sebou svůj historicky první sněm. Jeho program byl pevně nalinkovaný a hlavní těžiště dění bylo v schvalování základních stanov strany, ale hlavně ve jmenování jejího vedení. O tom, že volba předsedy a 1. místopředsedy bude mít manifestační charakter se vědělo a do čela strany strany se tak opravdu postavili Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek. O to více jsem byl zvědav, kdo nakonec obsadí čtyři křesla místopředsedů.

Žádná správná bitva se však neodehrála (asi ani neměla odehrát) a tak jsem byl trochu zklamán, že kandidovali pouze čtyři lidé, kteří nakonec byli i drtivými většinami odsouhlaseni. Jsou to Jaromír Drábek, Marek Ženíšek, Ludmila Mullerová a Pavol Lukša. Z jejich projevů jsem nebyl příliš nadšený, když skoro úplně rezignovali na představování nějakých svých konkrétnějších vizí a ani nenaznačili, na kterých agendách by se chtěli účastnit. Jistě, že z jejich předešlého působení se dá ledacos vyčíst, ale podle mě promarnili šanci (hlavně s přihlédnutím k faktu, že jejich projevy přenášela ČT24) představit se jako silné osobnosti, které mají nějakou vizi, ideu, pro kterou bychom si je mohli zapamatovat. Přitom si nemyslím, že alespoň něktří z nich tu vizi nemají, ale je veilká škoda, že ji nedokázali na ustavujícím sněmu voličům představit.

To projev nyní už předsedy Karla Schwarzenberga byl podle mě vynikající, na české politické scéně velmi neobvyklý. Skvělel prodal svůj medialní obraz morálně čistého a moudrého člověka, který opravdu věří tomu, co říká. Ve svém projevu vyzvedl ty nejlepší vlastnosti čechů První republiky, srovnal náš stát s podobně geograficky významnými zeměmi a ukázal cestu, kterou bychom se měli vydat a o které si myslí, že je správná. Jsme země bez nerostného bohatství a přístupu k moři a ani nemáme nijak zvlášť velký potenciál cestovního ruchu. Pro takový stát je tedy podle Schwarzenberga nejlepší, aby se pokusil býti technologickou velmocí. S tímto jeho úsudkem velmi souhlasím a myslím si, že je to u nás opravdu realizovatelné. Nyní máme ekonomiku stále z velké části založenou na těžkém průmyslu a jsme takovou montovnou Evropy.
Sympatický byl i jeho apel na národní cítění a potřebu občanů hrdých na svůj stát. Z jeho úst to ale nevyznělo jako nějaké tradiční pravicové klišé, ale spíše jako prosba. Prosba která spočívá v tom, že každý občan je začleněn do struktur jako je stát, kraj, obce atd. a že hlavně jeho aktivitou se jeho okolí může zlepšit tak, aby na ně mohl být hrdý. Vyzval tedy k občanské aktivitě a k angažovanosti ve věcech veřejných, která u nás tolik chybí (všichni si zvykli pouze kritizovat a jaksi stát opodál té občanské soplečnosti). Jeho projev i přes jeho pomalejší podání Schwarzenbergovou obtížnou češtinou byl podle mě velkým osvěžením. Prostě jsem mu to věřil.

Kalouskův projev už takový řekněme "konservativně-filozofický drajv" neměl. Byl zato ale více konkrétní a nastínil témata a směry, kterými se chce TOP 09 ubírat. Dalo by se řící, že se mu povedlo formulovat v jednom projevu své myšlenky lépe, než se to povedlo celému kongresu ODS, který se konal nedávno. Tím sem mu podařilo podle mě oslovit i mnoho voličů ODS, kteří teď vlastně nevědí co ODS chce a kam směřuje.

Ve světle postřehů uvedených výše se zároveň obávám, aby TOP 09 nezůstala stranou dvou tří lidí. Stranu ženou vpřed a utvářejí právě ideologicky a morálně silné osobnosti (i když těch morálních jsme v posledních letech příš neviděli). Co by se s takovou stranou stane až po dvou nebo čtyřech letech odejde Karel Schwarzenberg? Co kdyby se Kalouskovi opět povedl nějaký politický kotrmelec, kvůli kterému by musel odstoupit? Nechtěl bych být pro TOP 09 špatným prorokem, ale podle mě by nepřežila další volby. Rád bych za pár let přiznal, že jsem se dnes mýlil.

A jaký je Váš názor k novému vedení TOP 09 a celého jejich konceptu? Vyjádřete se, prosím, v komentářích.

Jak jinak než "Na úvod"

Ačkoliv by mohl název tohotu blogu v někom evokovat myšlenku, že zde budu propagovat nějaký faramceutický výrobek pro definitivní odbourání projevů plynatosti, bude účel tohoto blogu spočívat v poskytnutí prostoru pro ventilaci mých názorů na politické a společenské dění v mém okolí. Jelikož slovo "okolí" je v dnešní době informačních technologií a vyspělých dopravních prostředků velmi prostorově rozsáhlý pojem, budu stránky tohoto blogu špinit i řádky psanými o věcech vpravdě světových :). Ale aby to nevypadalo, že se, co se záběru týče, snažím překonat slavného Járu Cimrmana, budu se soustředit hlavně na témata, která bezprostředně zasahují země koruny české (nebojte se, nejsem monarchista, i když přiznávám, že míti krále/královnu má určitě jistou, a teď pozor na v politice nový pojem, "romantiku" :)).

Samozřejmě si uvědomuji, ba jsem za to přímo rád, že s mými názory se dá polemizvat až nesouhlasit, a proto každého čtenáře prosím, aby se neostýchal a v komentářích k článkům svou polemiku formuloval. Moc bych si přál, aby v komentářích vznikaly hodnotné a věcné diskuze, které budou ku prospěchu Vám i mě. Považuji totiž polemiku a diskuzi obecně za jeden z hlavních prostředků pro vývoj náhledu a názoru člověka na diskutované téma.

Na závěr bych chtěl případné čtenáře (opravdu nevím, proč si myslím, že by mě kdy mohl někdo číst :)) poprosit o shovívavost ve věci gramatických a typografických zvyklostí a pravidel českého jazyka. Tyto pravidla nerad, ale bohužel často nevědomky porušuji, a proto bude lepší, když se zkusíte zaměřit na sémantickou stránku textu, a chibi přejdete jen úsměvným, či pohrdavým úšklebkem.

PS: Jen doufám, že při mé bezbřehé lenosti neskončí tento zápisníček u tohoto postu ;)