Šťastné a veselé

Vánoce jsou jedna z mála mánií, která je pro mě příjemná ;). Nám všem tedy přeji, ať si i letos tento krásný svátek užijeme a zároveň ať si ho s námi užijí i naši blízcí. Do nového roku bych rád popřál, aby byl zase alespoň o trochu lepší, než byl ten minulý. Přeji šťastné a veselé a hezký rok 2010.

Obhájcův soud

Nedávno jsem vedl polemiku nad morálností práce soudního obhájce. Předesílám, že ani já, ani můj partner v diskuzi jsme neměli a nemáme právní vzdělání a naše názory a úvahy se točily čistě kolem principů a našeho náhledu na věc.

Pohledy na obhajobu
Střet byl o morálnosti výkonu obhájcovského řemesla. Můj kolega tvrdil, že by měl problém s tím, jako obhájce obhajovat třeba člověka souzeného za vraždu. Předpokládal situaci, že ten člověk opravdu takový čin spáchal a že pokud toto obhájce ví, tak je přece nemorální  a špatné snažit se tento čin jakkoliv obhajovat.

Můj názor na věc je jiný. Oponoval jsem tím, že role obhajoby by neměla být chápána a priori negativně, neboť já obhajobu chápu čistě tak, že je to nutná součást soudního procesu, která napomáhá soudu v tom, aby mohl vynést rozsudek, případně trest, který bude co nejlépe odpovídat činu, který souzený spáchal (případně ho vyvvinit), a tím nejlépe dostát pravidlům, které si společnost schválila a podle kterých chce daná společnost fungovat. Obhájce tedy podle mne hraje u soudu důležitou roli, když akcentuje fakta a souvislosti, které hovoří ve prospěch obžalovaného a které obžaloba z logiky věci ani nehledá, protože jejím úkolem je naopak shromažďovat fakta hovořící v neprospěch obžalovaného. Obě dvě činnosti jsou ale pozitvní, protože díky snahám obou stran se soud dozvídá více a více skutečností, bez kterých by bylo rohodování nepřesné a ve smyslu kvality rozhodnutí horší. Finální soudní verdikt tedy těží jak z obhajoby, tak žaloby a díky jimi odhaleným faktům a souvislostem může vynést rozsudek, který bude kvalitativně lepší ve smyslu dodržení pravidel (zákonů), které si daná společnost schválila.

Nutnost obhajoby
Bez obhájce by mohlo dojít k tomu, že budeme trestat jinak, než jsme si jako solečnost předsevzali a to přece není žádoucí. Společnost by neměla porušovat pravidla, která si stanovila, ani když se jedná o ohavné trestné činy, které vyvolávají spoustu emocí a hněvu. I v takovém stavu se musíme snažit dodržet práva pachatele, která jsou mu přiřčena společností uznanými právními normami. Vyobrazení tohoto principu se dá nalézt i v jednom z hlavních symbolů justice - římské bohyni práva Justitii. Obhájce tedy v přeneseném slova smyslu chrání společnost před porušením vlastních zásad, kterých se v mezních situacích rádi zbavujeme. Kladně tak přispívá ke kvalitě rozsudku stejně jako žalobce.

Zrod negatvního chápání role obhájce
Problémem je, že moje vize soudního procesu je asi poněkud idealizovaná a když jsem si nedávno někde přečetl rozhovor s kontroverzní advokátkou Klárou Slámovou, která se pyšnila tím, že se jí podařilo obhajobou zcela osvobodit vraha, byl jsem zhnusen a zděšen. Ohromovala mě ta drzost, že se s tím doktorka Slámová ještě pyšní. Obhájci tohoto typu nahrávají názoru mého kolegy a těžce zpochybňují ten můj. Zpochybňují potom ale i fungování práva jako takového. Pořád ale věřím, že princip, který jsem výše nastínil, je správný. Problémem však je, aby tento princip ctili i všichni obhájci. Jak tedy zajistit, aby obhajobu (i žalobu) vedli lidé s vysokým morálním a společenským kreditem? Jak zajistit kvalitnější soudní proces?

Pokud Vás dané téma zaujalo, vyjádřete se k němu prosím v komentářích.

Moc a peníze

V každé etapě vývoje lidské společnosti vyžadovalo nabytí moci od nabyvatele různé schopnosti. V pravěkých dobách člověka lovce to mohly být fyzická síla, obratnost, houževnatost atd. V dobách propracovanějších kmenových společenství to mohly být schopnosti šamana. Na dalším stupni složitější a složitější struktury společnosti to byla např. schopnost obchodovat.

Mít moc
Co to ale mít moc znamená? Opět se zde každá společenská etapa liší, ale obecné je všem etapám společné. Člověk, který má moc je schopen usměrňovat dění kolem sebe dle svých záměrů. Velet výpravám, rozhodovat o osudech kmene, stavět obchodní cesty, určovat pravidla chování společnosti aka tvořit pravidla, zákony. Lingvisticky je slovo "moc" odvozeno od slova "moci/smět", stejně jako v angličtině "might", kde je navíc ekvivalentem i slovo "sílá", tedy "power" znamenající "mít sílu" něco vykonat nebo v latině "potento" evokující české "mít potenci(ál)" k něčemu projevujícím se i ve slově "potentát" neboli "mocnář", tedy ten co "může (má potenciál)" vykonávat moc.

Vznik peněz
S globalizací světa, která probíhá od nepaměti, se ale začalo stávat, že se potkali dva mocní lidé, kteří své moci dosáhli každý díky rozdílným schopnostem. Pro jejich dohodu/obchod bylo tedy důležté, aby mohli svoji moc kvantifikovat a poté jí poměřit a to je podle mne prazákladní důvod pro vznik univerzálního platidla, jako univerzálního kvantifikátoru moci. Proto bychom se dnes neměli divit, že majetní lidé jsou mocní. V ideálním případě by totiž ten nejmocnější (ten, který dokázal své schopnosti přetvořit v nejvíc peněz), měl být i nejschopnější, a proto si svojí moc zaslouží. Tedy jeho rozhodnutí jsou, což prokázal při nabývaní své moci, správná a pro zbytek společnosti (která tak schopná nebyla) je logicky výhodné, aby část rozhodnutí dělal i za ni. V mnoha historických etapách bychom našli spoustu příkladů jak tento pricip fungoval a jak se opravdu ti ve svých oborech nejschopnější dostali do čela společnosti a bylo jim umožněno ji vést k jejímu prospěchu.

Dnešní peníze a moc
V dnešní době nám peníze opravdu stále jistým způsobem moc dávají. Ve velké míře jsou to právě ony, které nám umožňují uskutečňovat naše záměry týkající se jak nás, tak našeho okolí. Postavit někde dům totiž předpokládá, že máte moc ho postavit a že jste své moci/peněz k uskutečnění právě tohoto záměru využili. Problémem není tedy to, že peníze lidem přináší moc. V jisté míře je honba za nějakou formou moci zdravá a je přirozeným hybatelem člověka, který neustále optimalizuje a snaží se činit tak, aby jeho podíl na obecné moci zvětšoval a byl pro něj "uspokojivý" (často ekvivalent k "co největší"). Problémem dnešní společnosti je, jakým způsobem umožňuje peníze (tedy také moc) nabývat. Moderními schopnostmi důležitými pro nabytí moci bohužel také bývají podvody, lži a obecně porušování pravidel (ať už zákonných či morálních). Problém je, že takové lidi využívající těchto schopností společnost toleruje. Sice často nadáváme např. na politické elity a jejich chování a prostředky, kterými se k moci dostaly, ale zapomínáme, že tyto lidi vyprodukovala právě naše společnost a že těmto lidem jsme naším chováním, volbou a rezignací na usilování o nápravu stávajícího společenského stavu umožnili v pozici mocných setrvat. Jinými slovy naše většinová společnost začíná být konformní s tím, že jsou to právě tyto výše jmenované a z mého pohledu špatné vlastnosti, jejichž ovládnutí se stalo prostředkem k nabytí moci. Dnes k tomu být mocným tedy nestačí být dost silný na skolení šelmy v případě pravěku nebo býti dobrým rétorem v případě Říma. Dnes jsou vyžadovány schopnosti lhaní, lsti, podvodu a invence při porušování pravidel.

Cesta k nápravě
Musíme změnit, my všichni v naší společnosti žijící, přístup při oceňování lidí. Musíme být schopni vyvtořit mezi sebou takový společenský systém, ve kterém budeme schopni ocenit ty jiné vlastnosti, než kterými se dnešní elity, na které si tak stěžujeme, dostali k moci. Díky bohu jsou stále odvětví a lidé, kteří se k moci dopracovali díky těm lepším a žádoucím schopnostem, ale zdá se mi, že na pozice, ze kterých lze moc uplatňovat nejvíce a ze kterých je možno tvořit výše zmíněná pravidla a zákony, se začínají dostávat výhradně lidé, kteří k usurpování této moci využili pouze vlastností, které jsou veskrze špatné a měli by být ve společnosti nežádoucí.

Jaký máte názor na vztah peněz a moci? Proč se dnes k moci dostávají lidé, u kterých víme, že by takovou moc mít neměli?

Udýchaný rozpočet 2010

Dnešní sněmovní schůze by se dala nazvat s ohledem na české politické poměry klasikou. Před několika týdný dojednaný rozpočet na rok 2010, který se zakládal na Janotově balíčku snažícím se alespoň trochu nastavit směřování rozpočtu směrem k úsporám, byl dnes ve směmovně pomocí pozměňovacích návrhů přetvořen k nepoznání.

Nezábranily tomu ani dřívější dohody a těžké vyjednávání, za kterými stálo mnoho politických kompromisů. Levice si uvědomila, že má hlasovací síly na rozdávání, a tak dohody a jednání jako by se nikdy neodehrály. Levice (KSČM, ČSSD, a někdy pár nezařazených) si řekla, že prostě peníze mezi lidi nesmyslně a nekoncepčně rozpustí stůj co stůj (ať mi nikdo neříká, že zatím stojí nějaké ideje, protože protlačené pozměňovací návrhy nedávají z ekonomického hlediska žádnou logiku), a že na konci při hlasování o rozpočtu si nikdo netroufne rozpočet potopit a vystavit tak zemi možnosti rozpočtového provizoria, kterým se dá úpěšně strašit skoro vždycky. Přitom podle mne není rozpočtové provizorium nic strašného. Prostě se jede zhruba podle minulého rozpočtu a když na něco peníze nejsou, tak se to prostě nezaplatí (připadá mi to z běžné ekonomické praxe celkem normální). Vždyť ani schválený rozpočet není nijak závazný. Neexistují žádné sankce za jeho porušování. Je spíš takový průvodce byrokratickými galaxiemi.

Nakonec to dopadlo tak, že klub ODS vyslyšel apel pana premiéra Fischera a tím, že snížil kvórum pro přijetí rozpočtu tak umožnil jeho přijetí hlasy levice. Zdůvodněním bylo ve zkratce to, že navrhovaný rozpočet je strašný, ale že provizorium by bylo ještě horší. ODS tento krok nevyčítám. Mrzelo mě, že TOP 09 (konkrétně Kalousek) se neudržela a krok ODS rovnou odsoudila s komentářem, že za přijmutý rozpočet nese odpovědnost i ODS. Trochu zbytečný výkřik do tmy, myslím. Aby si ale tyto dvě strany nebyly nic dlužny, tak doslova o pár vteřin později označil místopředseda ODS Nečas hlasování TOP 09 proti rozpočtu za nezodpovědné gesto.

Dneska to byl prostě klasický politcký mazec, kdy se opět projevila arogance politiků, jistých si svou mocí a absence jakékoliv konstruktivnější úvahy. Vše bylo samozřejmě  doprovázeno folklorními slovními přstřeklami neobratných řečníků u kterých nevím, jestli se mám smát nad hloupostí jejich autorů, nebo tomu, že do rukou těchto lidí je soustředěna obrovská moc a rozhodování o směřování této země.

Z fobtalové frašky parafrázuji: A Vám se ten rozpočet jako líbil? :)

Jančura vs. Stát

Radim Jančura je známý podnikatel vlastnící českou akciovou společnost Student Agency. Student Agency je příkladem, že i v čechách se dá podnikat a to dokonce i bez státních zakázek. Jejich síť autobusové dopravy je vytížená a vyhledávaná a v podstatě na českém trhu nemá konkureci. Autobusová doprava funguje ale pro firmu spíše jako způsob zviditelnění, než jako hlavní zdroj příjmů. Peníze vydělává SA hlavně z prodeje letenek.

Po ovládnutí autobusové dopravy na hlavních českých tazích bylo logickým krokem zajímat se o železnici, u nás tak zbědovanou. Kdo kdy cestoval českým vlakem dá mi určitě za pravdu, že už dvacet let je to zhruba stejné (opravdu nevidím skoro žádný vývoj ani co se týče kvality cestování, ani co se týče renovace/modernizace nádražních prostor), a to příšerné. Chcete li zažít dobrodružství, nemusíte za to platit velké peníze specializovaným agenturám, ale stačí si zakoupit jízdenku u ČD.

Je obecně známo, že vlaková doprava je v českém podání extrémě ztrátová. Je to logicky způsobeno tím, že na trhu vládne monopol, podporovaný jak zleva, tak zprava politického spektra. Politickým strukturám se daří úspěšně z tohoto neprůhledného odvětví nemorálními až nezákonými praktikami už leta tahat spoustu peněz, a proto se snaží ze všech sil udržet status quo.

Právě Jančura a jeho "žluté vlaky", se kterými chtěl na železnici vstoupit a utkat se s ČD v tenderu,  měli být ti, kdo jejich železniční hegemonii naruší. Nepoužíval k tomu ale žádné neprůhledné praktiky a postupy , ale pouze se domáhal svého a našeho prává a nabádal příslušná místa k použití selského rozumu. Hejtmani ovšem žádné tendry nevypsali a dotace na regionální spoje "přiklepli" ČD na dalších 10 let. Samozřejmě odmítli brát v úvahu fakt, že Jančura nabízí nové luxusní vlakové soupravy, sebepenalizaci za nedodržení jizdního řádu, nižší jízdne a v součtu tedy dává takovou nabídku, díky které by stát získal moderní, levnější a spolehlivější vlakovou dopravu a ještě by ušetřil (dle Jančurova závazného návrhu, se kterým se chtěl účastnit tenderu) 20mld korun. ČD oproti tomu nic nového už dvacet let nenabízí, když nepočítáme drasitcky ztrátová Pendolina (ty jediné stát nedotuje), jejichž provoz právě omezují.

Jančurův pohár trpělivosti přetekl a teď chce peníze, které měl připraveny na rozjetí svého železničního podnikání, inevstovat do kampaně proti hejtmanům (shodou okolností všech ČSSD) a do sporu s Českou republikou u Evrospkého soudního dvora. Myslím, že je to rozumný a logický tah. Dokonce si myslím, že Jančura má pramalou šanci prohrát. Jsem rád, že konečně se našel někdo ze soukromého sektoru, který neměl se státem dříve skoro nic společného, který se snaží takto masivně upozornit na nepráví a libovůli našich moderních politků, které jsme denně obětmi. Víc takových lidí.

Koho téma zaujalo, ať si přečte rozhovor s Jančurou na ihned.cz.